.

OUR JOURNEY / NAŠE CESTA


Václav Havel Airport, Prague / Letiště Václava Havla, Praha

FLIGHT / LET

Our journey started early in the morning in Olomouc, from where we took a train to Prague. Everything went well and by the noon we were already sitting on a plane to Helsinky. Flight was great, althought it had one problem – one of our laguagges got lost. Hopefully, it will arrive soon. From Helsinky our journey continued to its final destination – Tampere. 

Naše cesta začala brzy ráno v Olomouci, kde jsme nastoupili na vlak do naší milované Prahy. Vše proběhlo podle plánu a v poledne jsme už seděli na palubě letadla, směr Helsinky. Let proběhl hladce, ale bez obtíží se neobešel, to jsme, ale zjistili až v Helsinkách. Let měl sice lehké zpoždění, ale přistáli jsme hladce. Jeden z našich kufrů s námi do Finska nedorazil. Snad brzy doletí za námi. Z Helsinek naše cesta pokračovala vlakem do centra a po menší cestovní pauze (pro některé občerstvení v podobě Burger-kingu nebo paniny) jsme museli najít místo ve vlaku podle našich místenek, které nás sice trochu překvapili, ale i tak jsme se do našeho cíle Tampere dostali.

FINLAND / FINSKO

Finland, Helsinky airport / Finsko, Letiště Helsinky


Postřehy z letu 

A je to tady! Vstupujeme na terminál 2 letiště Václava Havla v Praze. Ti, co už někdy letěli letadlem jsou zcela v klidu a těší se na pohodový let. Já, ale patřím do skupiny těch, pro které byla cesta letadlem snad tou největší výzvou v následujících 2 týdnech. Na letišti jsme čekali od 9.00 a měli jsme čas ještě zavolat rodině, kamarádům, popřípadě koupit si nějaké jídlo nebo si přebalit kufr. V 11.00 začalo odbavení zavazadel, a další kontroly. Pak už jsme jen čekali na let. U někoho nervozita stoupala, někdo to bral, jako další normální den. Nasedli jsme do letadla, a už nebylo cesty zpět. Vzlet letadla byl neskutečný zážitek. Sice všem zalehly uši, ale ten výhled byl nádherný. Města, co se mi zdála obrovská byly najednou malinká, a mraky, které byly pro mě kdysi nedosažitelné, byly najednou strašně blízko. Každý to vnímal jinak. Někdo to bral jako další cestu, jako hororový zážitek a někdo jako něco neuvěřitelného. Byly jsme 2 hodiny ve vzduchu a já nemohla odtrhnout oči od pohledu na tu malinkou zemi pod námi. Nastával čas příletu a začali jsme klesat. Kroužili jsme nad Helsinkami snad 5 minut, než jsme konečně přistáli. I když se mi let líbil, stejně se mi ulevilo, když jsem ucítila pevnou půdu pod námi. Následovalo vyzvednutí zavazadel. Čekali jsme u pásu a vyhlíželi své kufry. Každý si s úlevou vzal svůj jen Sára bohužel čekala marně. Situace se ihned začala řešit a učitelé zjišťovali kde může kufr být. Bylo nám řečeno, že na letiště do Helsinek vůbec nedorazil. Nikdo nevěděl kde je. Nezbývalo nic jiného než pokračovat bez něj a doufat že se brzy najde.

- Alena Kyseláková

DAILY VIDEO

DREAM HOSTEL (naše ubytování)

Shortly after our arrival we checked into our hostel, which is lovely. The city and its surroundings are awesome. We all like it here and we are looking forward for next 2 weeks. 

Krátce po příjezdu jsme se ubytovali v jednom z místních hostelů, při čemž jsme byli ujištěni, že se jedná o jeden z lepších finských podniků, s čímž můžeme jen souhlasit. Město i jeho okolí je skvělé. Všem se nám tu líbí a čekáme, co následující dva týdny přinesou.


Pocity z ubytování

Kolem osmé jsme přijeli vlakem do Tampere. Jakmile jsme vystoupili z vlaku, začali jsme se porozhlížet po Thomasovi, který nás měl dovézt na hostel. Odvezl nám naše kufry autem a my jsme se k němu museli vypravit pěšky. Někteří si mysleli, že si dělá legraci, ale nedělal. Naštěstí se ukázalo, že hostel je kousek od nádraží a po cestě jsou dokonce dva obchody, ve kterých si můžeme každý den koupit něco na večeři. Po naší "dlouhé" cestě jsme byli neuvěřitelně šťastní, že jsme po 14 hodinách cestování konečně na místě.
Jedním z mých prvních dojmů po příchodu na recepci byl "ty brďo, to je luxusní". Zaujal mě hlavně design dveří, modrý flek s vyřezaným číslem pokoje. Tyto dojmy ale zmizely hned po vstupu do pokoje, který je pro 4 lidi až neuvěřitelně malý a nemá ani skříň, kam by se mohli uschovat kufry. Neměl bych ale si stěžovat, stále je to lepší, než spát v této zimě pod širákem. Dále tu máme společnou kuchyni a ledničku, která je plná jídla, protože se o ni dělí celý hostel. Výhodou tohoto hostelu, je pračka se sušičkou a nevýhodou jsou tu společné sprchy pro celé patro. Po první noci, jsem byl mile překvapen, když jsem uviděl snídani v podobě švédského stolu. Takový výběr jsem ještě nikdy neviděl a na ochotnější obsluhu jsme nemohli nikde jinde narazit. Co se týče vybavení jsem naprosto spokojen. Naše kuchyně má prvotřídní vybavení a vše je funkční.
Můj celkový dojem je, že bydlíme v hostelu na velmi dobré úrovni. Pro bydlení na dvoutýdenní Erasmus+ zcela ideální.

-Milan Kaplánek


Dojemný příběh Sáry

Podělím se s vámi o mou opravdu zábavnou historku. Člověk se těší... je nadšený jak poprvé poletí letadlem a jediný s čím má zrovna starost je to, aby letadlo nepřístálo někde v moři místo místa přistání. Ale musím podotknout, že let jsem si opravdu užila. Po příletu do Helsinek všichni trpělivě vyhlížíme svá zavazadla a já začínám kolem sebe pozorvat rozjassněné tváře, když zahlídnou svoje zavazadlo na tom prokletém pásu. Byla jsem naprosto v pořádku... říkám si... né, přece se to nemůže stát zrovna mě, když všichni ostatní se kterými cestuji kufr mají. Za tu dobu vyjelo tolik modrých kufrů, ale bohužel ani jeden nebyl můj. Všichni mě uklidňovali stylem "neboj to vyjede" "oni ho tam dali později"... Já už prostě věděla, že se to nestane. S příjezdem posledního kufru mě opustily všechny naděje. Stále jsem byla poměrně v klidu, tak jsme to šli oznámit, za jednou vážně "milou" paní a když mě ujistila, že v Helsinkách kufr opravdu není tak jsem upadla panice. Já jsem člověk, co si vždycky bere sebou vše, pro každý případ a má rád přehled o svých věcech. A teď jsem nevěděla co se s nimi děje.

Byl to šok... když se na to dívám zpětně to bylo mírně přehnaný. Celou cestu do Tampere jsem byla naštvaná a ubrečená a vytvářela jsem si různé teorie, co se bude dít. Svůj kufr jsem potom viděla všude. A tak jsem dorazila na hostel a sebou jsem měla příruční zavazadlo a v něm, protože jsem se bála do něj cokoli dát, jsem měla jen elektroniku a naštěstí doklady a peníze. Takže jsem vlastně přijela do zahraničí, na 14 dní a neměla jsem ani náhradní ponožky, natož kartáček na zuby. Mé pocity byli takové, že jsem se cítila jako trosečník. První noc mi stačilo půjčit jen ručník a něco na spaní. Druhý den ráno jsem zijstila, že se pořád nic neví tak mě to zase položilo. Ráno bylo obtížnější, ale protože je tu semnou má spřízněná duše Nikča, která je připravena na vše a vzala sebou dva kartáčky to bylo v pohodě. Taky abych vypadala jako člověk, když jsme šli do té školy, mi holky půjčili něco na malování. Nové ponožky obstrala zase Nikča, stejně jako převlečení na hotel, hygienické potřeby apod. Bylo, ale nepříjemné od všech něco chtít. Ve městě jsem nakoupila pár základních věcí. Pořád jsme s paní učitelkou kontorolovali stránky, kde byl kufr nahlášen jestli proběhne nějaká změna, a nic. Třetí den už musím říct, že mi to ani už nějak nepřišlo a kufr mi tak moc nechyběl. Jakmile jsem tu byla s lidma co mi pomohli a něco jsme pořád dělali, jsem zjistila že ho zas tak nutně nepotřebuju a dokážu bez něj přežít ikdyby to mělo být 14 dní. Ale asi někdo chtěl ať si toto uvědomím, protože najednou večer napsali na stránky, že kufr byl nalezen. Měla jsem hroznou radost, nejvíc kvůli tomu, že jsem nepřišla o ty všechny věci co tam byly. Kufr mě přivítal čtvrtý den, když jsme přišli ze školy na hostel. Tento článek píšu jen tak pro zajímavost a chci vám tím říct, že kdyby se vám tohle stalo... že jakmile začnete být v klidu a nebudete pořád myslet na kufr, tak se najednou najde a když ne... pojišťovna vám to proplatí :D

- Sára Barošová