.
THE DAY 6 / DEN ŠESTÝ
Kampus tour part 2 / Prohlídka kampusu část 2
Dnešní dopoledne jsme pro změnu nestrávili pracovně, ale čekalo nás dokončení prohlídky školy. Začali jsme u dřevařského oboru, který byl podle nás dost vydařený. Jako bonus nám zdejší mistr řekl historii o židli, kterou zrovna se svým žákem opravoval. Dozvěděli jsme se, že sám zakladatel firmy Thonet (Michael Thonet; původem z Německa) postavil továrny v našem tehdejším Rakousko-Uhersku (Koryčany a Bystřice pod Hostýnem). Nejznámější židle "židle číslo 14" byla vyrobena v Koryčanech, je známá po celém světě a dostala se až do pracovny amerického prezidenta v Bílém domě. Dále jsme se od dřevařského průmyslu přesunuli ke strojírenskému průmyslu, kde jsme viděli například jak se odlévají činky. Prohlídka pokračovala u malířů, kteří měli k dispozici cvičné zdi na kterých si mohli vyzkoušet své umění a uplatnit svou představivost. Co nás ale okouzlilo nejvíc byli cukráři a pekaři. Díla některých začínajících cukrářů byla neskutečná. K vidění bylo například autíčko z čokolády až po různé složitější 3D čokoládové ornamenty. Poznali jsme, že blízko cukrářů budou pekaři, protože vůně, která vycházela ze školní pekárny byla opravdu neodolatelná. Měli jsme i možnost nakouknout dovnitř. Dále nás překvapil obor, který by asi málokdo čekal- řezníci. Ano, i takový obor se zde vyučuje. Bohužel už ale měli všude uklizeno a tak jsme se mohli podívat jen na prázdné místnosti s vybavením. Jako poslední následovala prohlídka u elektrikářů a elektrotechniků. Zde jsme se toho moc nedozvěděli, protože místní kluci nebyli zrovna výřeční a styděli se mluvit anglicky. Něco málo nám pak řekla Johanna. Ale veškeré vybavení, které měli k dispozici by jim mohl kde kdo závidět.
"Tak tohle bych studovat nechtěla. Taky že to nikdo nestuduje."
Registered trip / Doporučený výlet
Dopoledne, při prohlídce zbytku kampusu v Tredu, nám paní Johanna doporučila výlet okolo jednoho z místních jezer. Nápad se nám líbil a tak jsme hned po obědě vyrazili pěšky rovnou ze školy. Po asi půlhodině cesty městem jsme se konečně k onomu jezeru dostali. Všechny nás okouzlilo jak zamrzlé jezero s molem a saunami, tak okolní lesy a skály nad jezerem. To jsme ale ještě nevěděli co nás čeká. Díky namrzlé stezce, táhnoucí se zhruba 4,5 Km okolo jezera, se nám původně plánovaná asi hodinová procházka protáhla na hodiny tři. Cesta to byla sice opravdu krásná, ale místy jsme si připadali jako ve zvrácené reality show typu Kdo přežije. Severské podnebí nám přichystalo nezapomenutelnou procházku, místy okořeněnou jízdou po prdeli, která otestovala nejen naši fyzickou, ale i psychickou výdrž. (Kdo se nezesypal přímo v lese, ten si to odbrečel potají na hotelu). I přes pár "nehod" a dalších obtíží, jsme všichni přežili a v pořádku jsme se dostali na autobusovou zastávku, ze které jsme se jednou z místních linek dopravili do hotelu. Naše potřeby se dneškem rozrostly o ibalgin, mast na odřeniny a pračku.
"Ty ryby musí být ale otužilý .."
Finské sladkosti
Všichni určitě znáte ochutnávku amerických, anglických nebo
jiných sladkostí. Já s Lukym jsme se vrhli na ochutnávku finských
sladkostí a věřte, že někdy je to i utrpení ale i příjemné překvapení. Snažíme
se každý den koupit si 2 sladkosti pod 1 euro. Samozřejmě mají tu i někdy
stejné věci jako my v Česku, ale spíše se snažíme kupovat si ty finské.
Jak jsme zjistili, tak Finové mají rádi hodně čokoládové tyčinky se spoustou
karamelu, ale co nejvíc tady frčí v oblasti sladkostí tak to jsou
lékořicové a mintové sladkosti. Třeba jeden kluk ze školy nám pověděl, že má
nejradši lékořicové bonbony se solí. Prý že většina Finů to miluje, ale turisté
nenávidí. Finský trh se sladkostmi je celkem rozmanitý. Nejvíce tu jsou
k dostání sladkosti od firmy Fazer, která vyrábí tyčinky, bonbony,
čokolády i pendreky. Při nákupu takových cizokrajných sladkostí je nejlepší to,
že nikdy nevíte, jak to vlastně bude chutnat. V mnoha případech to totiž
bývá na obalech napsáno jen ve finštině a ne v angličtině. To nám ale
nevadí. Pokud splňuje tu podmínku, že stojí pod 1 euro a neobsahuje lékořici,
tak si ji kupujeme. Nejvíce nám zachutnala Marabou CRISP!, kterou jsme si
koupili už několikrát. Dalo by se říct,
že je to Kit Kat obalená v křupinkách a čokoládě. Ta nás stála 82 centů.
Pak byla také výborná Marabou OREO, ale od té jsme to i očekávali. Za zmínku
také stojí Dumle SNACKS od Fazer, což byl karamel obalený v křupavých
kuličkách a čokoládě za 75 centů. Každopádně se šíleně lepila na zuby a trvalo,
než jste ji dostali pryč ze zubů. Tyčinka jménem Tupla, která byla
z karamelu a čokolády byla tak akorát na vylámání zubů. Co bych vám vůbec
nedoporučovala tak je Moomin Smultron Lakrits tyčinka od Fazeru. Tahle tyčinka
je z lékořice a uvnitř máte buď jahodovou, nebo borůvkovou příchuť.
Ochutnali jsme obě, a nezachutnala mi ani jedna. Každopádně záleží na člověku a
jeho chutích. Z jedné tyčinky mám ale velmi rozporuplné pocity. A tou je Pätkis
od Fazeru za 38 centů. Na první pohled se tváří jako čokoládová tyčinka, ale
když do ní kousnete, vůbec to nechutná jako čokoláda, ale spíše jako žvýkačky
orbit. Člověk pak neví, co si o tom má myslet a váhá, jestli to byla dobrá
koupě. Já jsem si jen jistá tím, že tuhle tyčinku už si nekoupím. Dále mě také
moc nezaujaly tyčinky Fami a Fazerina od firmy Fazer. Tyhle tyčinky měly
zvláštní chuť, která se nedá ani popsat. A když už jsme neměli co si koupit,
tak nás vždycky zachránila buď tyčinka Geisha, která je i v Česku a nebo
Daim!, což je plátek karamele obalený v čokoládě a vždycky potěší.
Shrnula bych to tak, že Finové mají dobré sladkosti, ale
někdy opravdu nevíte, co to vlastně jíte. Sice možná přijedeme domu
s cukrovkou, ale stojí to za to, protože ochutnávat finské sladkosti je
někdy opravdový zážitek.
- Alena Kyseláková
